Nejúspornější jednolampovka (s RV2,4P45)

MLADÝ KONSTRUKTÉR , svazek 8, vydán v únoru 1948

Súvisiace články: Postavte si prijímač s RV2,4P45 (nie len) pre SV, Farebné značenie elektróniek Wehrmacht - RV..., RL..., Vojenské elektrónky Telefunken, 1946

Úsporná a výkonná „vojenská" tetroda RV2,4P45, zlepšená to dvoumřížka (obdoba vzácných DAH 50), dovoluje stavbu malých a úsporných bateriových přijímačů. Nejlépe se ovšem uplatní jako elektronka detekční se zpětnou vazbou. Složili jsme takový přístrojek i napájecí baterie do dvou malých bakelitových krabiček (v jedné je přijímač, ve druhé baterie), které jsou spojeny zasunutím tří nožek na krabičce přístroje do tří zdířek na schránce baterií. Tak vznikl jednoduchý a spolehlivý přístrojek, zvláště vhodný pro výlety a místa bez elektrovodné sítě, který lze rozpojením skříněk uložit ve velmi malém prostoru.

Přístrojová skřínka obsahuje patici s elektronkou, ladicí a reakční kondensátor (oba typy s pertinaxovým dielektrikem), vypínač žhavicí baterie, ladicí cívku a potřebné odpory a kondensátory. Bateriová skřínka skrývá dva monočlánky po 1,5 V na žhaveni a čtyři malé „kulaté" kapesní baterie jako anodku. Elektronka RV2,4P45 má žhavicí napětí 2,4V +/- 0,2V při proudu 0,06 A. Nejjednodušší by bylo žhavit ji ze dvou oceloniklových článků, které mají právě toto napětí ale jsou těžké a je nutno je nabíjet. Suché články jsou skladnější a po vyčerpání se prostě zahodí, kdežto nově dostaneme dnes skoro všude. Dva články v sérii však dávají 3 V, což je pro elektronku trochu mnoho. Napětí proto srazíme buď reostatem asi desetiohmovým nebo zařadíme do série se žhavicím obvodem pevný odpor (kus odporového drátu) a žhaveni vypínáme vypínačem. Odpor zvolíme tak veliký, aby při čerstvých bateriích elektronka dostávala asi 2,6 V a pak posloucháme tak dlouho, příjem značně zeslábne, načež žhavicí monočlánky vyměníme.


Přístroj má jen střední vlny, neboť má být co nejjednodušší. Použili jsme osvědčené cívky Sonora se železovým jádrem a v ladicí části vinuté z v. f. lanka. Anténní cívka a je zapojena mezi anténní a zemní zdířku. Vyhledáním vhodné antény (např. spojení s drátěnkou lůžka, kus drátu, natažený na strom nebo volně položený na zemi) můžeme vynechat jinak nutný odlaďovač místního vysilače.

Detekce je mřížková, prováděná kapacitou C2 = 100 pF (dobré jakosti, slídový nebo keramický) a odporem R1 = 1 1,5 megaohmů. Ladění i řízení zpětné vazby obstarávají pertinaxové kondensátory C1 a C3 po 500 pF kapacity.

Žhavicí odpor má hodnotu 6-6,5 ohmů a je to kousek odporového drátu, který se dá připájet (na př. nikelin). Máme-li jen materiál, který spájet nelze (cekas a p.), zamáčkneme jeho konce do pájecích oček nebo je přichytíme pod šroubky. Vypínač žhavícího proudu je umístěn na přední podélné hraně krabičky. Zapojení spodku elektronky RV2,4P45 je na obr. 2. Řídicí mřížka je vyvedena na čepičku, tedy na očko vespod objímky. Mřížky g1 a g3 dostávají přímo + pól anodového napětí, brzdicí mřížka g4 se spojí na palici se žhavením (+ pólem).


Spojení s bateriovou skřínkou obstarávají tři zdířky na horní podélné stěně skřínky. Proti plánku a vyobrazení se doporučuje zaměnit bateriové zdířky a kolíčky navzájem tak, aby v bateriové skřínce byly umístěny zdířky. Tím zabráníme náhodnému zkratu při spojení odpojených baterií na kovové předměty v brašně nebo tlumoku. Bateriová skřínka obsahuje čtyři kulaté baterky, které spojíme pečlivě správnými póly do série spájením pomocí kousků drátu. Dovednější konstruktéři se mohou pokusit o připevnění slabých pásků z pružného plechu dovnitř skřínky tak, aby baterie byly spojeny již pouhým zasunutím. Dva žhavicí monočlánky jsou ve zbývajícím prostoru krabičky. U nich jsou také tři kontaktní kolíčky pro vývody napětí. Baterie se utěsní kousky gumy nebo pod. Při spojování s vývody musíme dát pozor, abychom neprohodili žhavicí a anodovou část to by nás stálo novou elektronku! Nakonec se bateriová krabička i krabička přijímače zespodu uzavřou destičkou z lesklé lepenky nebo pertinaxu.

Výkon a výsledky. Nežli zasuneme elektronku, zkusíme měřicím přístrojem nebo aspoň žárovkou 2,5-3,5 V, zda na žhavicích svěrkéch patice máme opravdu jen žhavicí napětí (kolem 2,5 V) a zda je vypínač skutečně přerušuje. Anodové napětí (mezi jednou nožkou sluchátek a pólem žhaveni) můžeme ovšem zjistit jen voltmetrem; kapesní žárovka by shořela!

Přístroj má především reprodukovat místní a velmi blízké vysílačky na sluchátka. Ovšem večer a ve větší vzdálenosti od silných stanic i ve dne zachytíme i několik stanic zahraničních. K bateriovému přístroji je často velmi dobře použít uzemnění kromě antény. Zato anténa postačí malá, na př. 5-10 m, a to kus drátu této délky a pod. Nejdůležitější je správná obsluha, ovládání ladicího i reakčního kondensátoru. Svou jednoduchostí je tento přístroj určen zvláště pro mládež, na výlety i domů.

Dodal. R.Svízela, ČR.MLADÝ KONSTRUKTÉR , svazek 8, vydán v únoru 1948

Dokumenty :: Stavebné návody
Vytvorené: 14.11.2010