Typ: Elektronika 11 - ruské popisy (azbukou)
Rok výroby: 1978
Napájení: 12V, 0,35 - 0,4A, nebo vnější zdroj ze sítě 110 - 220V
Osazení: Transistory a jednoduché hybridní integrované obvody
Obrazovka: ČB, vychylování magnetické 55°, ostření elektrostatické
Příjem: Pouze I - III pásmo (VHF) OIRT, zvuk mezinosný 6,5MHz
Skříňka: Plast, polystyren, kombinace červená a černá
Rozměry: 14 x 9 x 20 cm, obrazovka úhlopříčka 11cm
Váha: cca 1,5 Kg

Na začátku byl nález krabice s rozebraným čímsi, zjevně sovětské provenience. Ten přístroj mi nebyl nijak povědomý, což podnítilo mou zvědavost. V hromadě elektrošrotu byl hned navrchu, nebyl problém se pro tu škatuli sehnout...

Ukázalo se, že jde o malý tranzistorový televizorek z roku 1978, rozebraný a naskládaný do papírové krabice. Skoro to vypadalo na další zbytečnost, co se někde v koutě dílny bude bez užitku válet, dokud ji někdo za pár let nevyhodí. Bez velkého nadšení jsem obsah krabice vyložil na stůl.

Při inventuře obsahu krabice se však ukázalo, že přístroj v ní je téměř kompletní, sice dokonale rozebrán, ale konce odletované kabeláže pečlivě označené papírovými samolepkami s popisem. I drobnosti, jako šroubky a knoflíky, byly shromážděny v plastikové piksličce od léků. Jediné, co chybělo, byl horní díl skříňky, a starý známý oranžový transistor гт905 v řádkovém rozkladu. Pro horní díl skříňky jsem se vrátil k hromadě elektrošrotu; byl tam. A onen transistor se mi přece už léta bez užitku válí v šuplíku...

Začal jsem propojovat kabelovou formu s deskami. Jasně, že schema by bodlo, ale i bez něj to šlo kupodivu docela dobře; ten, kdo to rozebíral, byl naštěstí pečlivka a označení licniček kabelové formy bylo perfektní.

Pokračoval jsem postupným skládáním dílů do horní části skříňky. Tahle plastiková škeble v sobě má drážky na uchycení čela s obrazovkou a další pro zasunutí jednotlivých desek plošných spojů. Mezi deskami jsou vloženy isolace z typické ruské lepenky, a měděná stínící vložka u řádkového rozkladu, která byla v továrně evidentně vypižlána ručně nůžkami. I některé části, jako třeba kanálový volič, spíš připomínaly amatérský bastl...

Původně jsem chtěl televizorek pouze složit do kompletního stavu, bez nějakých dalších aspirací. Ale protože celá ta mašinka vypadala po sestavení docela pěkně, a při službě byl i nadále klid, zkusil jsem jen tak, pro legraci přístrojík připojit k elektřině, co že to jako udělá.

Ze zdroje 12 volt do televizorku teklo necelých 400 miliampér, což vypadalo rozumně. Reproduktor tiše šuměl, potenciometr hlasitosti reagoval mírným chrastěním. A navíc, což bylo ještě nadějnější, na řádkovém rozkladu naběhly přímo učebnicové impulsy, běžel i vertikál, a když jsem metodou pokus a omyl nalezl trimr hrubého jasu, rozsvítila se i obrazovka. To už jsem se do té potvůrky zakousl naplno; a když jsem našel a odstranil několik studených spojů ve vstupním dílu, naběhl klasický šum chybějícího signálu.

Naštěstí z antenního rozvodu tu stále ještě prýští poctivý analogový signál. Podařilo se cosi naladit, a nakonec, po dalším škádlení trimrů mezifrekvenční části, se na obrazovce vyloupl docela čitelný obrázek ČT1... sice obrazovka už nic moc, ale i tak to byl malý zázrak.

Celou tu věc jsem nakonec zadekloval, znovu přezkoušel a opět vložil do papírové škatule. Myslím, že to bude docela roztomilý kousek do sbírky - nevím, kolik kousků tohoto typu se v Československu vyskytovalo, ale tohle byl prvý, co jsem za celou dobu své existence viděl.