Karusel

NF signál je veden přes regulátor hlasitosti (P2, 50K/Log, zadní sekce tandemového potenciometru,) na druhý segment přepinače druhu provozu. Pro provoz A1/A2 je prvý NF stupeň (Trs6, Ge transistor OC816) zapojen jako filtr 1KHz s šíří pásma 200Hz. Druhý NF zesilovač a dvojčinný koncový stupeň (Trs7, 8, 9) je osazen Ge transistory OC811. Výstup je transformátorový, výstupní impedance 600 Ohm. Pro A3 je NF kmitočtová charakteristika rovná od 300Hz do 3,5KHz, zkreslení pod 0,5%.

Pro provoz A1 je použito dvojí směšování.
Oscilátor druhého směšovače je elektronkový (Rö7), osazený pentodou DF669. Jeho kmitočet je řízen krystalem (Kr1) 932KHz. Tento oscilátor zároveň slouží jako kalibrátor přijimače.
Při provozu A1 je oscilátor využit jako samokmitající směšovač. Signál prvé MF je přiveden na vstupní kapacitní dělič (C105,106). V obvodu anody je zapojen primár prvého filtru druhé MF (Sp31). Kmitočet druhé MF je 32 KHz. Zesilovač je dvoustupňový (Trs3, 4), osazený Ge transistory OC811.

Výstup druhé MF je veden na aditivní diodový směšovač (Gr6), osazený Ge diodou OA645. Na tuto diodu je zároveň přiveden výstup z třetího oscilátoru (Trs5). Ten je osazen Ge transistorem OC811 v zapojení se společnou bází. Naladěn je na kmitočet 33 KHz.
Na výstupu diodového směšovače je připojen seriový odlaďovač 32KHz, signál A1 (zázněj) 1KHz je pak veden přes přepinač druhu provozu přímo na prvý stupeň NF.

Při provozu A1 je řízení zisku (AVC) odpojeno; hlasitost je řízena změnou VF zesílení, změnou mřížkového předpětí elektronek Rö1, 4, 5, 6. Řízení zesílení je prováděno prvou sekcí tandemového potenciometru (R54, 100K/Lin).

Druhý oscilátor (Rö7) je používán i jako kalibrátor. Při navolení provozu „Cejchování“ je jeho výstup (932 KHz) veden přes zkreslovací diodu Gr5 (Ge dioda OA645) a třetí segment přepinače druhu provozu na malý vazební kondensátor C3 (10 pF). Ten je připojen k obvodům vstupního odlaďovače(Sp1, 2). Trs harmonických kmitočtů, vzniklých na diodě Gr5 spolehlivě pokrývá celý rozsah přijimače. Stupnice jsou na označené kalibrační body dostavovány mechanicky, posunutím pomocí kalibračního „šroubu“ na předním panelu.

Napětí (60V) pro napájení elektronek přijimače vyrábí dvojčinný samokmitající transistorový měnič (Trs1, 2), osazený Ge transistory OC821. Měnič je napájen ze zdroje (baterií) 7,5V. Usměrnění je provedeno Greinacherovým zdvojovačem Gr3, 4), osazeným dvojicí Ge diod OY112. Celý blok měniče (transvertoru) je proveden jako samostatný, důkladně stíněný díl.

Transvertor

Síťový zdroj

Vypinač napájení je tahový, spojený s osou tandemového potenciometru řízení hlasitosti. Přijimač se zapíná povytažením knoflíku ovládání hlasitosti. Při nasazení předního krytu přijimače zafunguje čudlík s gumovou botkou, který zatlačí knoflík hlasitosti do posice „vypnuto“, což zabrání nežádoucímu vybití baterií. Protože přední kryt je možno nasadit i obráceně, jsou v něm pro jistotu osazeny rovnou dva tyto vypínací čudlíky.

Celkové provedení přístroje je robustní; „bombenfest und idiotensicher“, tak jak to odpovídá jeho vojenskému určení.
Elektronky přijimače jsou však dosti citlivé na dodržování hodnoty žhavicího napětí 1,2V. I malé zvýšení žhavicího napětí podstatně zkracuje jejich životnost.

Přijimač R-5 nebyl konstruován pro provoz SSB. Při pokusu jej takto používat se jeví jako zcela nevhodný. Proto byl často dodatečně (amatérsky) upravován.
Upravován byl blok 7, kde byl diodový směšovač (Gr6) nahrazován jednoduchým transistorovým produkt detektorem. Upravován pak byl i oscilátor v bloku 8, který byl přepínán na další provozní kmitočty; celkem tedy 33,4, 33,0 a 30,6 KHz. Příslušný přepinač USB-CW-LSB pak býval více či méně vhodně umisťován na předním panelu.
Takto upravený přijimač sice ztrácí svou originalitu, ovšem jeho použitelnost mnohonásobně stoupne. Otázkou pak je, k jakým účelům jej míníme používat.

K přijimači byl dodáván továrně vyráběný síťový napaječ. Obsahoval dva oddělené zdroje se společným transformátorem, stabilizované seriovými transistorovými stabilisátory. Tento zdroj (čs. konstrukce) se vyznačoval velice komplikovaným síťovým transformátorem. Provozně je bezproblémový, nemá však smysl konstruovat jej amatérsky tímto způsobem. Mnohem jednodušší je postavit dva zcela samostatné zdroje s monolitickými stabilisátory; bez problémů je lze oba umístit do prostoru zadního víka přijimače.