Obrázek: 1

V prvním sborníku rozhlasových a televizních přijímačů od Eduarda Kottka jsou uvedeny dvě elektrické varianty prvního československého přijímače 2800B „T58“ z Tesly Přelouč. Třetí varianta tohoto přijímače je uvedena ve druhém sborníku téhož autora pod typovým označením 2800B-2 „MÍR“. Sejdou-li se nám ve sbírce různá typová provedení, zjistíme, jak se postupně vyvíjela nejen elektrická část přijímače, ale také mechanické provedení skříňky.

Základním konstrukčním prvkem skřínky je papírová lepenka potažená koženkou. Musíme si uvědomit, že v roce 1958 se obor výroby a zpracování plastů v Českoslocensku teprve rozvíjel a konstruktéři jiný vhodný materiál na skříňku neměli k dispozici. Proto je také mřížka reproduktoru vyrobena z perforovaného plechu. Samozřejmě mohli použít bakelit, ale ten kvůli své křehkosti a hmotnosti na přenosný přístroj nebyl vhodný.

Skříňka sestává ze tří částí. Pláště, předního čela s reproduktorem a zadního čela. Během inovací se všechny tři části skříňky konstrukčně a výtvarně měnily.
U prvního provedení T58 (obr.1 modrý) jsou obě čela, tedy přední a zadní, zcela plochá. Plášť je nahoře široký 60 mm, dole 70mm. Zadní čelo se otvírá směrem nahoru a v zavřeném stavu je na spodní hraně zajištěno dvěmi zacvakávecími přezkami. Povrch skříňky tvoří nalepená koženka s velmi jemným na dotyk příjemným desénem. Lze se domnívat, že se pravděpodobně jedná o dovozový materiál.

Šířka přijímače je 70 mm (viz. obrázek 2)

Obrázek: 2

Obrázek: 3

Obrázek: 4

Druhé provedení T58 má přední čelo okraje prolisované směrem dopředu, čímž se skříňka rozšířila asi o 5 mm. Vzhledu přijímače tato úprava výrazně prospěla. Zadní čelo zajišťuje v zavřené poloze jen jedna zacvakávací přezka na spodní hraně. Koženka je již tuzemského původu s hrubším rastrem.

Šířka přijímače je 75mm.(viz obrázek 3).

Třetí a poslední provedení „MÍR“ se na první pohled liší plastovou mřížkou reproduktoru. Další estetickou inovací jsou ozdobné kruhové soustředné drážky na krytce středu kotoučku regolátoru hlasitosti a na kotoučku ladění. Plechové koncové krytky koženkového držadla jsou nově opatřeny ozdobnými svislými drážkami. Zadní čelo se otvírá směrem dolů a je zajištěno v zavřené poloze jednou zacvakávací přezkou na horní hraně. Zadní i přední čelo jsou prolisovány dopředu i dozadu o 10 mm. Plášť byl zúžen o 15 mm.
Šířka přijímače se zvětšila na 80 mm (viz obrázek 4).

Vývojové fáze jsou pro srovnání zobrazeny na obr.5 a 6.

Obrázek: 5

Obrázek: 6

Závěr: Tento článek popisuje pouze kroky, kterými se ubíral vývoj skříňky prvního československého tranzistorového přijímače, od kterého v roce 2008 uplynulo půl století. Uvědomíme-li si v jakých podmínkách a s jakými potížemi se museli setkávat odborníci v politickém ovzduší 50. let, musíme před výsledky jejich práce s úctou smeknout. První typy germaniových tranzistorů měly tak široků rozptyl parametrů, že každý přijímač se musel zvlášť oživovat. Důkzem kvality práce prvních průkopníků tranzistorové techniky je skutečnost, že tyto přijímače jsou schopny provozu i po půl století od jejich výroby.

Doplnené: 28.1.2009 - Ing. Pavel Petrák ... doplnění variant tohoto rádia do článku "Krátké ohlédnutí za vývojem prvního československého „tranzistoráku“ " Z.Vaníčka i do příslušného katalogového listu. Je to poměrně málo vídané provedení se zlatě eloxovanou mřížkou pod přední stěnou skříňky, nikoli jako později s mřížkou montovanou vně. Fotografie tohoto provedeí je i na přebalu jedné knížky, bohužel, momentálně si nemůžu vzpomenout na její titul. Jinak si ještě dovolím upozornit na zajímavý článek "První československý tranzistorový přijímač" od Ing. Rejmánka a Ing. Myslíka v časopisu Sdělovací technika č.5 z r. 1956. Další prototyp československého tranzistorového přijímače z VÚ A.S.Popova je pod názvem "Amulet" vystaven v Národním technickém muzeu v Praze.

Súvisiace dokumenty: Servisné návody Tesla.