Mende 100N/W (1930/31) Zpracoval: Mgr. Jaroslav Halm

Ovládací prvky:
Vpředu vlevo doladění; vpravo ladění;
uprostřed přepinač vlnových rozsahů
Na levém boku zpětná vazba a síťový vypínač.
Na pravém boku vazba s anténou.

Zapojení:
Dvouobvodová , přímozesilující třílampovka s maximálně šestiwattovou koncovou elektronkou RE 304 a se dvěma vlnovými rozsahy (SV a DV), napájená ze střídavé sítě 120 nebo 220 V má dostatečný výkon a rovněž solidní selektivitu.


Vzhledem k tomu, že shema zapojení je takřka shodné s přijímačem Mende 169 W, dále se omezím pouze na podstatné rozdíly v provedení a elektrickém zapojení.

Napájecí zdroj je běžného provedení, filtrační tlumivka je však zařazena v kladné větvi zdroje a předpětí pro koncový stupeň je získáváno na odporu vinutém na pertinaxovém pásku, jehož hodnota je 900 ohmů a není vybaven odbočkami pro změnu nastavení hodnoty. První a druhý stupeň jsou osazeny tetrodou RENS1204 a proti typu 169W se liší hlavně způsobem napájení, neboť napájecí napětí není vedeno přes vazební cívky, ale přímo, přes samostatné tlumivky v anodách elektronek. Mimo to je u tohoto typu použit ve zpětné vazbě diferenční kondenzátor. Detekce je anodová. Vazba na koncový stupeň je přes nízkofrekvenční transformátor.

Renovace
Odejmeme zadní stěnu a knoflíky na bočních stranách. Obrátíme přijímač „vzhůru nohama“ a sundáme spodní kryt. Odšroubujeme čtyři matky M3 držící skříňku a spodní díl pohromadě.
Přijímač znovu obrátíme a oddělíme od sebe bakelitový kryt a ocelový sokl.

Zkontrolujeme síťovou šňůru a funkci síťového vypínače, prověříme zda je v pořádku žárovka jistící odběr z anodového zdroje a překontrolujeme kvalitu dekuplačních kondenzátorů, které jsou poměrně značně napěťově namáhány. Kondenzátory jsou v samostatné krabici hned vedle síťového transformátoru.

Pokud máte štěstí a v přijímači je původní a nepoškozený transformátor, naměříte na sekundáru dvakrát po čtyřech voltech pro žhavení a dvakrát cca 240V pro usměrňovací elektronku. Jestliže však zjistíte nějakou vadu na vinutích , je třeba se připravit na to, že transformátor se musí vytáhnout ze zapuštění v šasi (poměrmě pracná záležitost) a převinout.

V mém případě však byl přístroj bez transformátoru, což renovaci značně komplikovalo, protože trafo o rozměrech 76 x 76 mm je nenormalizované a jakákoliv náhrada i rozměrově nepatrně odlišným dílem je , vzhledem k vylisovanému zapuštění, prakticky vyloučena.

Nicméně po dlouhém a usilovném hledání ve vlastních zásobách jsem našel trafo požadovaných rozměrů, ale s napětím na sekundáru 2 x 365V. Protože však bylo pohledově takřka totožné s originálem, rozhodl jsem se počty závitů sekundárního napětí na trafu neupravovat a zařadil jsem do série odpory odpovídajících hodnot a umístil je nahoře na transformátoru, schované při běžném pohledu na šasi.

Značnou pozornost je třeba věnovat krabicovým kondenzátorům, které jsou rozměrově shodné s Mende 169W a rovněž stejně umístěné. V případě, že je nutné kondenzátory renovovat, je třeba se obrnit trpělivostí, protože k šroubům a maticím je velmi špatný přístup.

V každém případě doporučuji začít s demontáží krabice obsahující tři kondenzátory, a pak teprve demontovat krabici blíže k trafu. Současně je vhodné demontovat pro snadnější přístup k hlavám šroubů stínící plechy nahoře na šasi. Takto vzniklé situace je pak nutno využít a překontrolovat (snadnější přístup) tlumivky v anodách elektronek, otočný kondenzátor vazby s anténou a hlavně diferenciální kondenzátor ve zpětné vazbě. Ten je uložen na levé straně šasi v ocelovém , kruhovém krytu a při zjištění špatné funkce je třeba jej demontovat z držáku vytočením dvou šroubů M3 a z vlasního krytu vytáhnout po odstranění tří šroubků M2.

V případě mojí renovace bylo nutno odstranit zajímavou závadu, která vznikla tím, že obsluha zbytečně velkou silou otáčela knoflíkem zpětné vazby, ulomila zarážku na ovládacím knoflíku, což mělo za následek, že nebyla definována krajní poloha hřídele a došlo k mechanickému poškození( přetržení) pera, které slouží pro vyvedení kontaktu od hřídele. Po opravě diferenciální kondenzátor pracuje tak jak má.

Dále překontrolujeme obvodové součástky elektronek RENS1204, a pokud je vše v pořádku můžeme připojit síťové napětí ( po dobu kontroly, oprav a nastavení zásadně používám napájení přes žárovku 100W).

Orientační hodnoty ohmických odporů cívek v označených bodech:

Bod	Poloha SV	Poloha DV
A	1,4	71,6
B	1,3	71,2
C	3,1	17,2
D	2,4	4,4

Součástky:
Odpory jsou značky Siemens, v tmavohnědé bužírce; odpor 900 ohmů pro předpětí je na pertinaxovém pásku o rozměrech 10 x 132 x 1 mm; vazební kondenzátory jsou vakuové (ve skleněném pouzdře). Cívky jsou jednovrstvé a jsou vinuty na průměrech až 60mm a jejich poškození je možné prakticky pouze neopatrností, mechanicky.

Přístroje Mende z počátku třicátých let , tak jako i Mende 100N, vynikají perfektním provedením a vysokou spolehlivostí.
Můj přístroj Mende 100N tento názor jen potvrzuje, protože kromě citovaných závad nebylo třeba na tomto radiopřijímači nic upravovat nebo měnit.

Pokud provedeme úspěšně všechny kontroly, přijímač se nám odmění tím, že po zapnutí uslyšíme „charakteristický“ brum koncové, přímožhavené elektronky , a po připojení antény a uzemnění uslyšíme příjemnou hudbu například ze stanice Praha.

Nemusím jistě zdůrazňovat jakými pocity prochází „náš“ člověk při pohledu na krásně řemeslně vypracovaný přístroj z roku 1930 , naladěný a hrající. Neodpustím si tedy poznámku, že v těchto případech i moji nejbližší příbuzní včetně manželky se nevěřícně dívají na tu „ černou věc“ z které jde něco, co je normálně slyšet jen z těch plastových krabiček charakteristických pro toto století. V těchto chvílích mně stoupá tep na 130 a cítím , že to nedělám zbytečně.