Historie přijímačů s pásmovým laděním na krátkých vlnách začíná zhruba v roce 1939, kdy se objevil v [1] a [2] popis superhetu firmy Telegrafia s označením T55, který byl v tom roce předveden na pražském veletrhu. Zatímco ve [2] byla pouze krátká poznámka, že přístroj je osazen kovovými elektronkami řady E11, má šest krátkovlnných rozsahů a tlačítkovou automatiku, v [1] je popis podrobnější: „Zvláště zajímavý je tlačítkový superhet T55. Má osm tlačítek pro samočinné vyladění stanic na rozhlasových pásmech, týchž tlačítek je však využito ještě jednou, a to při poslechu na krátkých vlnách. Místo ladění, při němž je na stupnici celý krátkovlnný rozsah, nastoupí tu ladění pásmové. Stisknutím tlačítka je na velké části stupnice jedno z šesti amatérských a rozhlasových pásem, takže ladění je na krátkých vlnách stejně snadné, jako na vlnách středních....“Jeho zapojení je uvedeno ve [12] a poznámka na konci knihy vysvětluje činnost tlačítek: „Nařizování stanic na tlačítkách změnou indukčnosti cívek (souhlasným pohybem jádra ve vstupní i oscilační cívce).“To se týká středních a dlouhých vln (SV a DV), na krátkých vlnách funguje šest tlačítek, které připojují ke KV cívkám kondenzátory a tím se volí příslušné krátkovlnné pásmo. Ladění v pásmu se provádělo ladicím kondenzátorem přijímače.

V letech druhé světové války se veletrhy nekonaly a ani nebyly v časopisech zprávy o nových přijímačích, protože nebyly na trhu. Objevovaly se pouze (do roku 1943) některé návody na usnadnění ladění na KV, jako např. ve [4]. Návod na ladicí soupravu pro přesný přijímač uvedený v tomto pramenu přišel s myšlenkou rozdělit KV pásmo na 11 částí, které určila poloha zářezů na ladicím kotouči nasazeném na ladicím kondenzátoru. Do těchto zářezů zapadla západka, která nastavila ladicí kondenzátor do přesně určené polohy a dále se ladilo kondenzátorem o zhruba desetkrát menší kapacitě, kterým se plynule přeladilo celé zvolené pásmo. K určení správného naladění některé stanice stačilo vědět číslo zářezu na ladicím kotouči hlavního kondenzátoru a polohu kondenzátoru menšího – pásmového.

Na začátku čtyřicátých let se přijímače vyráběly v důsledku omezení výroby pro válečné účely v menším množství a po vydání nařízení k odstranění krátkovlnných rozsahů z rozhlasových přijímačů v březnu 1943 se v obchodech objevovaly jen přijímače s rozsahem SV a DV. Nicméně některé továrny vyráběly lepší přijímače s KV rozsahem a některé i s pásmovým laděním, ty však byly určeny pro export. Na náš trh se dostaly až po válce ( viz např. [11]).

Po válce ještě v roce 1945 se v [5] objevil návod na dvoulampovku s pásmovým laděním, která již měla vylepšení v tom, že se v pásmech ladilo změnou indukčnosti pomocné cívky. Na jednotlivá pásma KV se ladilo opět pomocí zářezů na kotouči hlavního ladicího kondenzátoru. Výhodu pásmového ladění pomocí změny indukčnosti pomocné cívky vysvětlil v [6] M. Pacák v článku „O způsobech pásmového ladění.“. Ladíme – li do pásma ladicím kondenzátorem a v pásmu pomocným kondenzátorem, je při malé kapacitě ladicího kondenzátoru poměrná změna kapacity v pásmu větší a při velké kapacitě ladicího kondenzátoru je potom poměrná změna menší. Tím se mění i velikost rozladění v pásmu. Jestliže v pásmu ladíme změnou indukčnosti pomocné cívky, je rozladění ve všech pásmech zhruba stejně velké a tedy je ladění v pásmech pohodlnější.

V roce 1946 se objevil na veletrhu mimo jiné přijímač T566. Pramen [3] se o něm zmiňuje takto: „Zájemce o poslech na krátkých vlnách okouzlí přístroj střízlivě označený jako T566, standardní úpravy a osazení nezvykle kombinovaného (ACH1, 6B8G, EF11, EL11, EM11,AZ11), který má vedle tří obvyklých rozsahů (13,7 – 48, 190 – 590, 630 – 2100 metrů) ještě pět rozestřených krátkovlnných pásem, 16, 19, 25, 31 a 50 m, na kterých se ladí stejně snadno a jistě, jako na středních vlnách. Rozprostření je provedeno jemným laděním vstupní a oscilátorové cívky vsouvaným železovým jádrem a nastavení pásem pevnými přepínatelnými kondenzátory. Okolnost, že při uzavírání ladicího kondenzátoru (který je ovšem při rozprostřených pásmech odpojen), roste také indukčnost cívek vsouváním jader, dovoluje mimořádně široký rozsah krátkých vln, asi 1 : 3,6 - namísto obvyklého 1 : 3,2. Přístroj má velikou dřevěnou skříň a všechny běžné doplňky jakostních přijímačů, třeba je v osazení elektronek účelně úsporný“ (viz též [8]). V RJ36 je poznámka [9] o přijímači, který se vyráběl v Přelouči za války, měl označení Siemens 14W a byl určen na export do Indie. Jeho schema podle Empfaengerschaltungen [10] je velmi podobné T566 a je osazen elektronkami řady E11. Baudyš [12g, ale podobný přijímač neuvádí. Siemens 14W měl pásmové ladění změnou indukčnosti pomocných cívek,tak jako T566.

Pramen [11] uvádí v kapitole „Přístroje dřívější výroby uvedené v roce 1946 na trh“ přijímače Telefunken T166WK a T277WK, které opět má ve svém obsahu pouze [10]. V popisu T166WK jsou rozsahy 13,75 – 50m, 510 – 1600 kc/s, 145 – 437 kc/s, pásma 49m, 31m, 25m, 19m, 16m. Osazení elektronkami: ECH11, EBF11, EM11, EF11, EL11, AZ11. Střídavý příkon 69W. Z technických údajů nás zajímá 6 krátkovlnných pásem, z toho 5 rozšířeno změnou indukčnosti, tepelná kompenzace pro zmenšení rozladění na krátkých vlnách. Zapojení kolem směšovače s elektronkou ECH11 je totožné se zapojením přijímače Siemens 14W a také T566.

Přijímač T277WK Má v popisu uvedeny rozsahy 17 – 50m, 200 – 600m, 700 - 2000m, pásma 19m, 25m, 31m. Osazení elektronkami: EF13, ECH11, EBF11, EM11, EF11, EL12, AZ12. Střídavý příkon 100W. Z technických údajů nás opět zajímá toto: 4 krátkovlnná pásma, z toho 3 rozšířena změnou kapacity. Mimo to z údajů vidíme, že přístroj má vf zesilovač před směšovačem a větší nf výkon. Oba přijímače jsou zařazeny pouze v [10] a to jako výroba před rokem 1945.

Další přístroj s pásmovým laděním na KV se začal vyrábět až v roce 1948 v TESLE Brno a nazýval se Kvinta. Byl odvozen z přijímače Penta Luxus, který vyráběl v letech 1947 – 48 podnik IRON (TESLA Brno). Tento původní přijímač však neměl pásmové ladění na KV. Oba přijímače se vyznačovaly tím, že pro přepínání vlnových rozsahů používaly t.zv. karusel, vyrobený z bakelitu. Pásmové ladění v Kvintě bylo vyřešeno jednoduše: hlavní ladicí kondensátor – tedy ukazatel na stupnici – se nastavil na značku na stupnici a pomocným – pásmovým – kondenzátorem o menší kapacitě se ladilo v pásmu. Ten měl svoji stupnici. Protože nastavení hlavního ukazatele na značku nebylo jednoznačné, nebylo ani ladění v pásmu přesně opakovatelné. Přesto citlivostí na KV překonala Kvinta svého předchůdce čtyřikrát (viz technické údaje v [7]). Jistě i selektivita (strmost boků křivky mf křivky) byla lepší, protože zde byly tři mf transformátory.

Ve stejném roce se začal v Přelouči podle [13] vyrábět přijímač Romance, který sice neměl pásmové ladění na KV, ale posloužil jako elektrický i mechanický základ pro přijímače, které na Romanci navazovaly – přijímače typu Harmonie.

Harmonie se začala vyrábět o rok později (1949) také v Přelouči. První typ byl osazen stejně jako Romance, druhý typ – Harmonie II. nebyl vybaven magickým okem – byl tedy jednodušší. Podobně jako je mezi sběrateli známa „rytmusová řada“, zde by se dalo hovořit o „řadě harmonické“. Dřevěná skříň, stupnice podélná nad čtyřmi knoflíky, elektronky řady E21, AZ11, EM11, a hlavně stejné plechové chassis.

Docela milé bylo načasování výroby do začátku padesátých let, kdy byl opět velký zájem o příjem zahraničních vysílačů na KV [14]. Jak plyne z toho, co jsem uvedl na začátku, byla cívková souprava Harmonie prakticky shodná s cívkovou soupravou Romance, byly přidány pouze dvě cívky – jedna zapojená do vstupu, druhá v oscilátoru – které byly připojeny jen při přepnutí na KV a jejichž indukčnosti se měnily samostatným ladicím knoflíkem. Tyto dvě cívky sloužily k jemnému ladění v jednotlivých pásmech krátkých vln. Žádané pásmo KV se naladilo hlavním ladicím knoflíkem podle údaje na stupnici do toho místa, kde zaskočila západka a velkým knoflíkem nešlo dále točit. Ladění v pásmu zajistil malý ladicí knoflík, umístěný před hlavním souose. Při změně pásma se uvolnila západka přepnutím na střední vlny, posunul se ukazatel na stupnici, přepnulo se zpět na KV, zaskočila západka na nově zvoleném pásmu a mohlo se ladit v novém pásmu. Pomocný ukazatel měl stodílkovou stupnici a tak mohla být poloha žádaného vysílače jednoznačně určena.

Porovnáme-li přijímače předchozí i třeba současné (rokem výroby)– Largo - (viz tabulka) s Harmonií, vidíme, že cívkové soupravy u těchto přijímačů byly velmi složité nejen co do výroby, ale i nastavování, zatímco souprava Harmonie byla standardního typu, pouze rozšířená o dvě cívečky pro pásmové ladění. Proto muselo být i slaďování daleko jednodušší než u porovnávaných přijímačů.

Dalším přijímačem, který se lišil jen provedením skříně od původní Harmonie II je Symfonic. Jeho uvedení na trh bylo presentováno v Elektroniku č. 12/1950 takto:
„K 28. říjnu nový přijímač.

Náš radiotrh je obohacen o nový rozhlasový přijímač. Je to čtyřelektronkový superhet Symfonic pro dálkový příjem, na kterém je možno poslouchat všechny větší světové vysílače. Stanice na krátkých vlnách nemizí při neopatrném pohnutí ladicím knoflíkem, jako je tomu u starších typů, nýbrž snadno je vyladíme rozestřeným laděním na kterémkoliv pásmu. Symfonic příjemně přenáší hudbu i slovo a má přípojku pro další reproduktor i pro gramofon. Cena je 7290,- Kčs. Tento nový přijímač pětiletky byl vystaven ve svátečně vyzdobených výkladních skříních k 28. říjnu a vkusně řešené skříně Symfoniků nastupují cestu z odborných obchodů do domovů pracujících v městech i na venkově, kde jim budou zpříjemňovat chvíle odpočinku po práci.“

Dalším v řadě byl Blaník, který zakončil řadu přijímačů typu Harmonie z Tesly Přelouč, ( a jejich předchůdců T166WK, T566 z Radiotechny Přelouč – Telefunkenu, které byly vybaveny pásmovým laděním na KV změnou indukčnosti pomocné cívky) – viz též [13]. Zajímavé je, že v [7] i ve schematu, uveřejněném ve Sdělovací technice, nemá Blaník indikátor vyladění EM11, ale já mám v živé paměti Blaníka v typické skříni s vodorovnými pruhy z bílého dřeva a s pásmovým laděním a magickým okem, se kterým jsem se setkal někdy kolem roku 1953 o prázdninách. Asi to byla nějaká varianta s malým počtem vyrobených kusů, která se nedostala ani do variant uváděných v [7], nebo pravděpodobněji to byl typ s magickým okem a původně odlišnou stupnicí, která byla vyměněna za běžnou stupnici.

Další přijímače z Přelouče už pásmové ladění neměly. Po roce 1950 byly tyto přijímače s pásmovým laděním postupně předány do výroby v Pardubicích a Bratislavě. V pardubické Tesle se montovaly do gramoradií ZZIII. A ZZIV., a do gramoradií Dominant a Dominant II, v bratislavské Tesle se v letech 1955-1956 vyráběl přijímač Opera, který měl dvojčinný koncový stupeň.

V dalších letech se přešlo na používání miniaturních (heptalových a novalových) elektronek a začalo se s výrobou přijímačů, které sice neměly pásmové ladění na KV, ale začaly mít vf díl pro příjem signálů s frekvenční modulací na VKV, tónové korekce pro výšky a basy, měly více reproduktorů a byly zdobeny zlatým eloxovaným plechem. Ale to už je úplně jiná kapitola v přijímačové historii.

Typ přijímače	Výrobce	Výroba v letech	Počet pásem KV	Typ pásmového ladění	Osazení elektronkami	Cena (do roku 1953) Kčs
T55	Telegrafia	1939	6	Změna C	Řada E11	---
S14W	Siemens	1939-45	5	Změna L	Řada E11	---
T166WK	TESLA (Telefunken)	1939-45	5	Změna L	Řada E11	4800,-
T277WK	TESLA (Telefunken)	1939-45	3	Změna C	Řada E11	7260,-
T566	TESLA (Telefunken)	1946	5	Změna L	ACH1, 6B8G, A dále řada E11	7400,-
Kvinta	TESLA (IRON)	1948-49	7	Změna C	Řada E21	4750,-
Romance	TESLA Přelouč	1948-49	1	----------	Řada E21	4650,-
Harmonie	-- „ --	1949-50	6	Změna L	Řada E21	11000,- zlevněno 8970,-
Harmonie II.	-- „ --	1949-50	6	Změna L	Řada E21	7290,-
Largo	TESLA Hloubětín	1949-51	6	Přepín.LC Změna C	Řada E21	13000,-
Symfonic	TESLA Přelouč,Blava	1950-51	6	Změna L	Řada E21	7290,-
Blaník	TESLA Přelouč	1951-53	6	Změna L	-- „ --	11000,-
614A	-- „ --	1953-54	1	----------	-- „ --	?
Dalibor	-- „ --	1954-55	1	---------	-- „ --	?
Opera	TESLA Bratislava	1955-56	6	Změna L	-- „ --	?
Gramoradio ZZIII.,ZZIV.	TESLA Pardubice	1950 1951	6	Změna L	-- „ --	?
Gramoradio Dominant Dominant II.	-- „ --	1950-51 1951-52	6	Změna L	-- „ --	?

Sepsáno dne 11.prosince 2004, doplněno, v červenci 2008.

[1] Po veletrhu. Radio č. 8/1939. (Superhet Telegrafia T55.)
[2] Přehlídka novinek v radiotechnice. RA 1939, str. 189. ( Telegrafia T55.)
[3] Prohlídka radiového trhu PVV. RA č. 10/1946. (Superhet T566. )
[4] Ladicí souprava pro přesný přijímač. RA č. 1/1940. ( Západkové zařízení pro hlavní ladicí kondensátor, pásmové ladění malým kondensátorem.)
[5] Dvoulampovka na baterie s pásmovým laděním. RA 7-8/1945. ( Západka na hlavním ladicím kondensátoru, pásmové ladění jádrem cívky.)
[6] M. Pacák: O způsobech pásmového ladění. RA č. 9-12/1945.
[7] E. Kottek: Čs rozhlasové a televizní přijímače I a II. ( Largo, Kvinta, T566 a Harmonie.)
[8] F. Peřina: Servisní poznámka k T566. RJ č. 32/1999.
[9] J. Jonášek: Ad Pamětníci ještě žijí I. RJ č. 36/2000. (Siemens 14W – T566.)
[10] Empfaengerschaltungen. ( Siemens 14W,Telefunken T166WK, T277WK.)
[11] Radiotechnická a elektroakustická příručka. ESČ 1949.Kapitoly Rozhlasové přijímače 1946, Rozhlasové přijímače 1947 a 1948, Přístroje dřívější výroby uvedené v r. 1946 na trh. (Telefunken T166WK, T277WK.)
[12] M. Baudyš: Československé přijímače. (Telegrafia T55W)
[13] P. Svoboda: Radiotechna Přelouč. RJ17/1994 str. 5. ( T566, Romance, Harmonie, Blaník ...)
[14] J. Pulchart: Víte, co to byly „Churchillky“ (Čerčilky)? RJ50/2004.

Vysvětlivky: RA – časopis Radioamatér, RJ – Radiojournal – časopis HRČS

Telefunken 166WK - princípy pásmového ladenia
Radio Progress No.4, 1941, Progressus Verlag, Berlin