MAHLON LOOMIS - Průkopníci radia
SEKCE SDĚLOVACÍ TECHNIKY PFJ TECHNICKÉM MUSEU BRNO Metodický materiál pro vnitřní potřebu sekce SDT - sběratelé, č. 4 - 1985 František Peřina, prom. psycholog: Průkopníci radia Galerie badatelů v oboru teorie a praxe šíření elektromagnetických vln, elektroniky a užité radiotechniky se neprávem zužuje jen na jména, jako Popov, Marconi, Hertz, de Forest. Spolupracovník redakce časopisu PHILIPS RÁDIO (dnes již zaniklého) se při své cestě Spojenými Státy v roce 1927 setkal s dr. J. Harrisem Rogersem z Hyattswille. Tento muž byl zapáleným příznivcem ve své době nového oboru, radiotechniky. A nejen to *• i výzkumníkem. Zabýval se výzkumy šíření elektromagnetického vlnění pod zemí a pod vodou. V rámci svých tehdejších výzkumů přejal některé technické detaily pokusů od jistého zubního lékaře z Washingtonu, který v podobném smyslu konal pokusy koncem 19. století. Pojďte, přátelé. Zvu vás nyní na krátkou procházku dějinami, dávnými ne tak pro běh času jako spíše pro běh věcí. Pojíme sotva znatelnou stezkou, po zbytcích zavátých stop, které zanechal muž, zrozený, žijící a zemřelý v minulém století. Muž, který v mlhavém dávnověku radia jako první doširoka otevíral bránu poznávání. Že neměl sílu udržet cestu volnou? Ano to je pravda. Byl sám, žalostně sám. Až další muži po něm spojili své síly v jeden řetěz vědění a dokázali tak čelit vichru dějin, nepřízni, lhostejnosti. Ten první byl jen jeden. Doktor Mahlon Loomis, zubař, muž vědy a pro své bližní podivín. Až budete točit knoflíky svých přijímačů, věnujte vteřinu tiché vzpomínce na zubaře podivína; díky jemu slyšíme hlas nedozírných dálek... Harris považoval výsledky pokusů washingtonského zubaře dr. Mahlona Loomise za velice zajímavé. Tak zajímavé, že s celou věcí přišel za profesorem Josefem Henrym (po němž byla nazvána jednotka indukčnosti), ten však prohlásil celou věc za nesmysl a neproveditelnou fantazii. Co víme o záhadné postavě z doby počátků radia, Loomisovi? Dr. Mahlon Loomis se narodil 21. července 1826 v Oppenheimu ve státě New York. Jeho předkové přišli do Států asi 300 let před tím z Braintry (v anglickém hrabství Essex), odkud museli odejít pro své náboženské smýšlení - jako ostatně stovky jiných rodin, 16.století byla pohnutá doba. Když byl Loomis chlapec, odstěhovala se celá rodina do Virginie. Loomis později studoval lékařství v Clevelandu. Přesto, že získal odbornost již tehdy považovanou za výnosnou, nějakou dobu po studiích vykonával v Clevelandu učitelské povolání. Později se usadil v Philadelphii a zavedl si zubolékařskou praxi. Jeho povaha musela být ryze průkopnická a duch zvídavý: už jako student byl velice aktivní a dokázal se na studiích částečně podporovat sám. Ve stomatologii se záhy po nástupu odborné praxe proslavil patentem, který řešil upevnění zubní protézy na kaučukový základ. Tento patent mu byl přiznán i pro Anglii. V roce 1856 se nepokojný a zvídavý Loomis usadil ve Washingtonu. Vzdor tomu, že i v minulém století patřila zubařina mezi výnosná zaměstnání, nebyly finanční poměry našeho Loomise nikdy zvlášť dobré - jeho vynálezy a pokusy ho stály spoustu peněz. V konzervativní americké společnosti té doby neměl vynálezce naději, že se investice, věnované pokusničení, někdy vrátí. Mimo jiné se také zabýval pokusy urychlení růstu květin při elektrickém vyhřívání půdy, jindy zase zkoušel realizovat myšlenku jak "čepovat" elektřinu z ovzduší pomocí pozlacených balonů... Popsaný pokus "čepování" elektřiny z ovzduší založil na představě, že v ovzduší existuje jakési "moře elektrické energie". Stejná představa, byí naivní, jej přivedla k velice důležitému pokusu: v roce 1865 vyměnil srozumitelné bezdrátové telegramy na vzdálenost asi 23 km!!! Pokus se uskutečnil ve Virginii, stanice byly umístěny v hornatém terénu, jedna u Mount Cochotin, druhá u Mount Beorse Deer. Při těchto primitivních pokusech nepoužíval umělých zdrojů, ale energii, potřebnou k vyvolání elektromagnetických změn "čepoval" opět z mraků, jak naznačuje dobová kresba. Prijímacie zariadenie Dr. Loomisa Ve svém deníku, který měl velmi pečlivě veden o tom Loomis říká: "Nejvyšší vrstvy mraků jsou mořem elektrické energie. Franklin odváděl elektřinu z mraků k zemi. Nepochybuji, že dalším zdokonalením Franklinových přístrojů bude možno získat konstantní elektrický proud dostatečně silný, aby se mohlo telegrafovat přes oceán. Chci v tomto směru dále experimentovat a jednou tento sen uskutečnit". V roku 1865 vyslal a prijal Dr. Loomis zrozumiteľné telegramy na vzdialenosť 23 km bez použitia dovtedy obvyklého drôteného vedenia Ne o mnoho víc napovídá zápis v jeho deníku: "Zjistilo se, že nemohou vzniknouti indukční proudy, nejsou-li konce drátu spolu spojeny kovem nebo soustavou vodičů. Tím se vysvětluje, že drátem musí probíhati přerušovaný proud konstantního směru. Abychom toho dosáhli, musíme připojiti zařízení, které na koncích cívky v každé půlperiodě kontakt přeruší, popř. spojí. V době této poloviční obrátky magnetu musí spojení zůstati beze změny. Když pólový nástavec U začíná být záporně magnetickým a pólový nástavec N kladně magnetickým, popřípadě když v pólu U ubývá kladného magnetismu a v pólu N magnetismu záporného. Těmito změnami vzniká přerušovaný stejnosměrný proud. V době následující poloviční obrátky se spojení přeruší, čímž se zadrží proudový náraz nyní opačného směry, který by vznikl způsobem shora uvedeným." Literatúra Dokumenty :: Firmy a osobnosti
Vytvorené: 23.11.2007
|