Byla MIKROFONA BABY MK 102 inspirací pro stavebnici „Fadet S1" Sláva Nečáska?

Jiří Pulchart OK 1 PRT
Sepsáno dne 21. dubna 2005

V předválečném časopise [1] z roku 1938 jsem objevil popis jednoduchého přijímače od Slávy Nečáska, známého radiotechnika a konstruktéra různých stavebnic rozhlasových přijímačů. Přijímač měl název „Fadet S1" (obr.1,2) a byl prodáván ve formě stavebnice firmou OMA, jejímž majitelem byl K.Charousek.



Obr.1

Obr.2

Jeho název byl odvozen z názvu použitého detektoru - FADET [8]. Existovala ještě varianta bateriová „Fadet B1", o které se též zmiňuje uvedený časopis, ale bližší údaje, ani schéma neuvádí. Jen obrázek přístrojku vestavěného do reproduktorové skříně OMA, kde byl použit větší reproduktor, než u síťové varianty. Na přijímač a na potřebné baterie a žhavicí akumulátor 16Ah bylo možno zakoupit kožené brašny, takže: „bateriový přijímač jest rozdělen pro dva výletníky a dělá dojem, že se nesou dva fotopřístroje."

Ale zpět k síťové variantě a jejímu zapojení, (obr.3)



Obr.3.

V přijímači je použita jediná elektronka, a to americká, s označením 12A7, která má v jedné baňce koncovou pentodu a jednocestnou usměrňovací diodu pro anodový zdroj. Katalog [4] uvádí pro koncovou pentodu napětí pro anodu i druhou mřížku max. 135 V a max. výstupní výkon 0,55W. Strmost je podle [4] 0,97mA/V. Pro usměrňovačku je to napětí 125V max. a proud 30 mA. O napětí mezi katodou a vláknem není v katalogu zmínka. Nicméně v Radioamatéru [5] se autoři O. A. Homa, P. Motyčka a Z. Petr zabývali problémem napětí vlákno - katoda u elektronek evropské a americké výroby.

Došli k tomu, že toto napětí se pohybuje okolo hodnoty 100V (cca 50 - 150V). Americké lampy RCA podle Z. Petra mají převážně max. napětí vlákno - katoda 90 - 100V (v případě přijímacích elektronek). Elektronky usměrňovači mívají v některých případech toto napětí vyšší, a pohybuje se od 175V do 450V.

Volba americké sdružené elektronky byla dána zřejmě také tím, že americké elektronky byly u nás před válkou značně levnější, než elektronky evropské (např. stavebnice známého krátkovlnného přijímače PENTO SW3AC byla dodávána ze stejného důvodu s americkými elektronkami). Autor říká, že cena zde použité kombinované lampy je nižší, nežli samotné evropské pentody podobného výkonu.

Zapojení Fadetu S1 a jeho napájecí část popisuje jeden odstavec popisu přijímače:

„Usměrnění jest jednocestné. Pro poměrně malý anodový příkon pentodové části lampy stačí naprosto filtrace odporem. Uklidnění obstarávají 2 elektrolyt, kond. (resp. 1 dvojitý) po 8 mikrofaradech. Po filtraci máme na anodě pentody právě potřebných 180V, při nichž dává elektronka 1W výkonu. Síťová část je vybavena autotransformátorem, který dodává žhavicí napětí elektronce. Anodové napětí usměrňovačky se bére přímo ze síťového vinutí o 220V."

Z tohoto odstavce vidíme, že autor asi neměl k disposici katalog amerických elektronek s maximálními hodnotami napětí a výkonů, a zřejmě ani netušil, že v americké síti se používá střídavé napětí o velikosti 117V, ze kterého nepřímo vycházejí katalogové hodnoty. Mnoho amerických přijímačů bylo totiž konstruováno bez síťového transformátoru, vlákna elektronek byla zapojena v sérii přímo na síťové napětí a tudíž i anodové napětí v přijímači bylo získáno z napětí 117V přímo ze sítě. V předchozích odstavcích jsem uvedl katalogové hodnoty pro použitou elektronku a porovnáme-li je s autorovým textem v [1], vidíme, že hodnoty max. napětí pro pentodu jsou překročeny (135V/180V) tak, že elektronka dodává dvojnásobný výkon (0,55W/1W), než je povolen. Současně je překročeno i max. napětí pro anodu usměrňovačky (125V/220V) a zdá se pravděpodobné, že i napětí mezi katodou a vláknem (viz [5]). Je tedy zřejmé, že elektronka je značně přetížena, takže autorovo sdělení, že i případná „náhradní elektronka jest levná" je velice prozíravé.

A nyní opět zpátky k zapojení Fadetu S1. Jak praví autor: „Pentodová část elektronky pracuje jako reflex, tedy obstarává vysokofrekvenční i nízkofrekvenční zesílení. Detekce děje se
v kovovém usměrňovači Fadet - Westector Oma." (Westector je prakticky stejná součástka, jako Sirutor, který známe z poválečných výprodejů - kuproxový usměrňovač s m;ilou vlastní kapacitou. Začal se u nás používat počátkem třicátých let a jak praví pan kolega V. Křížek v [8], prodával se pod názvem Westector, později Fadet nebo Sirutor.) A právě tímto principem se podobá tento přístroj v nadpisu zmíněné Mikrofone Baby MK102. (obr.4) (MK102 Baby se vyráběla podle [2] v letech 1935 - 36, popis stavebnice přijímače Fadet S1 v [1] je z poloviny roku 1938.)


Obr.4.

Anténní vazba je však u Fadetu S1 zjednodušena použitím proměnného zkracovacího kondensátoru - byl vypuštěn odlaďovač - (pouze jedna ladicí cívka), a anodový obvod je aperiodický - neladěný, zesílení tedy závisí na provedení tlumivky T1. Detektor Fadetu S1 má zavedeno stejnosměrné předpětí z katodového odporu pentody, které o něco zvýší jeho citlivost. Toto opatření není v MK102 použito, protože jednak je zde anodový obvod laděný (větší zesílení stupně), dále je za detektorem použit nf transformátor, který zcela jistě bude mít vzestupný převod, a nakonec elektronka AL2 má strmost téměř třikrát větší (S=2,6 mA/V), než elektronka 12A7. Ve Fadetu S1 není nf transformátor použit, nf napětí z detektoru -westectoru je vedeno přes kondensátor K3 a odporovou síť na řídící mřížku pentody. Při porovnání obou přijímačů je zřejmé, že při stejné anténě bude MK102 výkonnější a bude poskytovat hlasitější přednes ovšem za cenu vyšší spotřeby (25W) a jistě i vyšší ceny, protože cena stavebnice Fadet S1 byla pouhých 395,-Kč. Cenu MK102 Baby mohu pouze odhadnout na cca 3-4 násobek ceny Fadetu.

Pokud se týká ovládání, Mikrofona byla trochu náročnější, protože měla tri ovládací prvky, ladicí kondensátor na vstupu, další v anodovém obvodu elektronky a kondensátor odlaďovače. "Jednolampovka" a Fadet S1 měly ovládání jednodušší, proměnný anténní kondensátor byl spojen se síťovým vypínačem a pak už zbýval jen ladicí kondensátor. Hlasitost reprodukce se dala ovládat u všech tří přístrojů pouze některým z proměnných kondensátorů, každý si vyzkoušel, jak mu to vyhovuje.

Sám autor popisuje výkon Fadetu S1 takto: „Tento přijímač ve spojení s kvalitním dynamikem poskytne velmi kvalitní a silný přednes místní nebo blízké vysílačky. Podmínkou jest, aby se k němu použilo takové antény nebo náhražky, která umožňuje dostatečný poslech místní stanice na krystalový přijímač. Má-li anténa takový výkon, dává Fadet S1 poslech naprosto uspokojivý v každém směru. Spotřeba proudu činí asi 10 W, takže při průměrném denním poslechu 3 hodin vydržíme s 1 kilowatthodinou celý měsíc. Rovněž náhradní lampa jest levná a proto můžeme Fadet označiti za nejlevnější přijímač s hlasitou reprodukcí."

Zbývá jen dodat: co také víc lze očekávat od krystalky se zesilovačem (i když v reflexním zapojení)?

Dodatečně jsem objevil v Radioamatéru č. 10/1937 popis
„Jednolampovky na síť v reflexním zapojení", jejíž schéma (obr.5) je velice podobné Fadetu S1. Používá však výkonnější elektronku ABL1 (s „vestavěnou" diodou pro detekci), má však zvlášť elektronku pro usměrnění anodového napětí AZ1 a síťový transformátor se zvláštním anodovým vinutím, podobně jako Mikrofona MK102 Baby. Obvody vlastního přijímače tak na rozdíl od Fadetu S1 nejsou přímo spojeny se sítí. Dá se tedy s velkou pravděpodobností předpokládat, že přijímač Fadet S1 zřejmě vznikl dalším zjednodušením této „Jednolampovky".



Obr.5.

Na závěr zbývá uvést ještě jeden trochu netradiční pohled na tuto řadu přijímačů. Na počátku třicátých let byly vyráběny přijímače tzv. „superinduktačního principu" - s přímým zesílením, bez zpětné vazby [7]. Měly obvykle několik stupňů vf zesílení, ve kterých získal přijímač kromě zesílení i selektivitu, a po detekci následoval nf zesilovač s reproduktorem. V druhé polovině třicátých let se objevila tato řada přijímačů (MK102 Baby, „Jednolampovka..." a Fadet S1), která, jak se zdá, na tyto „superinduktanční" přijímače navazuje, ovšem ve velice zjednodušené formě. Funkci vf i nf zesilovače zastává jediná elektronka, u Fadetu S1 navíc stíhá tato elektronka i usměrnění síťového napětí. Dalo by se tedy s jistou nadsázkou říci, že to byly značně ošizené „superinduktance" pro chudé posluchače rozhlasu.

Při listování starými AR jsem objevil v ročníku 1954 (!!!) obdobu naší staré známé MIKROFONY MK102, ovšem až z Jugoslávie a s elektrónkou EBL21, alebo EBL1, UBL21, CBL1 a pod.


Obr.6.


Literatura:
[1] Fadet S1. Jednolampovka se spotřebou 10W. Radioamatér Č.5./1938.
[2] M. Baudyš: Čs přijímače. 1948.
[3] P.Svoboda: Málo známé přijímače - MK 102 Baby. RJč. 18/1994.
[4] Róhrentaschenbuch. Leipzig 1956.
[5] Radioamatér ročník 1947, strany 35, 131 a211.
[6] Jednolampovka na síť v reflexním zapojení. RA č. 10/1937.
[7] M.Beran: Superinduktance. RJ4/1990.
[8] V.Křížek: Krystalové detektory. RJ 23/1996. Kapitola „Pevné krystalové detektory."
[9] Amatérske radio, ročník 1954

Pozri tiež: Stavebné návody OMA Radio, 1933-1939.
Dokumenty :: Články
Vytvorené: 16.2.2008